Odchovanci v Sokoli Pardubice

Na nový rok jsme se rozhodli pro Vás připravit rozhovor s trojicí našich odchovanců Jakubem Šimákem, Ondrou Machatým a Filipem Záhrobským, kteří momentálně hrají za Sokoli Pardubice v dorostenecké a juniorské lize. Všichni tři několik let hráli za naše mládežnické kategorie a rozhodli se posunout své florbalové kariéry, pojďme si společně přečíst, jaký je jejich sportovní vzor a jak se jim daří v Pardubicích.

  Z leva: Jakub Šimák, Ondřej Machatý, Filip Záhrobský

• 1) Na úvod bych se rád zeptal, jak jste se dostali k florbalu a jak vzpomínáš na své florbalové začátky v IBK?

Jakub: K florbalu jsem se dostal díky sestřenici, která ho v Holicích hrála, a tak jsem to zkusil také a v IBK jsem tak odehrál několik let, na které rád vzpomínám.

Ondra: Poprvé jsem florbalku chytil ve druhé třídě a v ten okamžik mě to hrozně chytlo. K florbalu jsem se dostal díky bráchovi, který florbal už druhým rokem hrál a já se na něj občas chodil koukat na trénink. Na moje florbalové začátky vzpomínám pouze v dobrém. Pamatuji si, jak jsme se vždycky v pátek po škole sešli v holické hale, rozdělili týmy a celý trénink hráli zápas. Vzpomínám si, že jsem vždycky soupeřil s bráchou o to, kdo dá víc gólů, prostě taková ta bratrská soupeřivost (smích).

Filip: K florbalu jsem se dostal tak, že táta hrál florbal pro zábavu, a tak jsem to chtěl taky zkusit právě v Holicích. Na své začátky vzpomínám rád, jelikož jsem ze Ředic, tak jsem tam vůbec nikoho neznal, když jsem poprvé přišel. Bylo to úplně jiný, než je to teď v Holicích. Ten klub už je větší, má více kategorii a dnes funguje jinak.

• 2) Momentálně všichni působíte v Sokoli Pardubice, jak těžký byl přechod z IBK do Pardubic co se týká tréninků ale také vyšší dorostenecké ligy?

Jakub: Určitě to byl herně veliký skok, ale nejtěžší to pro mě bylo skloubit florbal se školou, takže začátek pro mě byl těžký, ale teď už to zvládám v pohodě.

Ondra: Měl jsem to štěstí, že jsem víceméně věděl, do jakého kolektivu přicházím, a to díky výběrům, ale také díky škole, do které jsem v Pardubicích začal chodit od šesté třídy. Co se týká tréninků, tak jsem si zprvu musel zvyknout na pět tréninků týdně, díky možnosti zařazení do florbalové akademie, za kterou jsem velmi vděčný.  O hře ani nemluvě, musel jsem ve všem zrychlit! Rychleji přemýšlet o hře, či rychleji pracovat s míčkem na florbalce, to je můj největší problém (smích).

Filip: Co se týká tréninků, tak je máme 4x týdne, což je občas náročný, ale zatím si myslím, že to zvládám. Hlavní rozdíl je, že tady máme posilovnu na to jsem nebyl vůbec zvyklí. Tréninky určitě intenzivnější, ale je to už velký klub, takže jsem to čekal. Co se týká ligy, tak je tady taky rozdíl. Protože tady už jsou taky velkokluby a je to více o taktice. Ale zatím zvládám ligu lépe, než jsem čekal. Jsem rád, co v téhle sezóně předvádím.

(poz. red.: Filip se momentálně nachází na skvělém druhém místě v celkovém kanadském bodování 1.dorostenecké ligy.)

• 3) Jaké máte individuální cíle ve své florbalové kariéře?

Jakub: Momentálně odehrát co nejvíce těžkých utkání abych se posouval herně výše. A poté se zkusit probojovat co třeba do superligy.

Ondra: Můj největší florbalový cíl je hrát florbal co nejdéle. Pokud by se mi naskytla šance, ve kterou tajně doufám, si zahrát nejvyšší soutěže v Česku, Švédsku, Finsku či Švýcarsku nebo hrát za reprezentaci, tak by to byl pro mě splněný sen.

Filip: Nemám žádné individuální cíle, ale určitě bych si chtěl někdy zahrát superligu za Pardubice. A třeba se posunout někam jinam. Rád bych si zahrál za nějaký klub v Praze, jelikož tam mám polovinu rodiny, takže bych to chtěl zkusit a je mi asi jedno za jaký tým.

• 4) Kdo je Váš největší sportovní vzor a proč?

Jakub: Určitě Jarda Jágr, protože on toho dokázal strašně moc a je to sportovní ikona.

Ondra: Můj největší sportovní vzor je finský florbalista Mika Kohonen. Mým vzorem se stal nejen proto, že se narodil ve stejný den jako já, ale zaujal mě také jako hráč, když jsem jako malý koukal na zápas finské reprezentace, ale také jeho příběh, jak málem přišel o nohu.

Filip: Jelikož jsem velký fotbalový fanoušek, tak můj vzor je Cristiano Ronaldo ani nevím proč. Mám ho fakt rád od dětství. Ale je neuvěřitelný, co dokázal, neměl talent má to těžce vypracovány, a to si na něm cením.

• 5) Co momentálně považujete za svůj největší sportovní úspěch?

Jakub: To že jsem se dokázal v Pardubicích prosadit a být tu je pro mě zatím asi největší sportovní úspěch.

Ondra: Pro mě byl už takový malý úspěch přestup do Pardubic, který jsem měl v hlavě už od začátku mé “kariéry“, ale kdybych měl říct opravdu jeden, tak to byl určitě Turnaj regionálních výběrů, který se konal v Plzni. Byly to skvělé čtyři dny se skvělými lidmi, odnesl jsem si spoustu vzpomínek a zkušeností na které nikdy nezapomenu.

Filip: Jako za největší úspěch to, že jsem dostal nabídku od Pardubic vůbec jsem to nečekal a jsem rád, že jsem tu nabídku neodmítnul. I když jsem se bál, tak jsem to zkusil a můžu říct, že se to povedlo.

• 6) Co vzkážeš dětem, které by se rády posunuly výše ve své florbalové kariéře?

Jakub: Ať se florbalem baví, protože to je nejdůležitější.

Ondra: Vzkázal bych, že nezáleží na tom, jestli jste horší nebo lepší než váš kamarád, ale záleží na tom, jestli vás florbal baví, naplňuje, ale myslím, že nejdůležitější je se porovnávat sám se sebou, trénovat a věřit si.

Filip: Určitě makejte na svých snech. Nevzdávejte se běžte za svým snem pořád. Makejte na sobě na tréninkách, ale i mimo tréninky. Makejte třeba doma s hokejkou nebo třeba začít posilovat doma. Když půjdete za svým snem, tak ho určitě dosáhnete.

Děkujeme klukům za rozvor a přejeme jim do jejich florbalové kariéry co nejvíce chuti se zlepšovat a pracovat na sobě.

Redakce IBK Holice